Pražští štukatéři a sochaři založili 9. 8. 1919 volné společenství Štuko, jehož posláním bylo povětšinou plnit společenské a cechovní funkce v době prosperity a podpůrné v době krize.

Na významu a početnosti nabývá po druhé světové válce a zejména po únorovém převratu, kdy nový režim znárodnil drobné stavební firmy, potlačil a nakonec zlikvidoval živnostenský stav. Štuko přežívá jako družstvo a stává se útočištěm pro mnohé, kteří přišli o svou firmu a živnost. Ve druhé polovině 50. let 20. století se vyhraňuje směrem k obnově exteriérů a interiérů historických budov. Soustřeďuje potřebná řemesla a opouští stavební výrobu, zakládá vlastní učňovské středisko, vyučuje obor štukatér, pozlacovač a malíř. Možná právě tato činnost družstva Štuko je jeho největší zásluhou, neboť tehdejší školství ignorovalo tzv. „okrajová“ řemesla a přirozený přenos dovedností a úcty k tradicím v rodinných podnicích z otce na syna byl zrušením soukromého podnikání zničen. Zde sehráli nezapomenutelnou úlohu staří předváleční praktici, kteří v družstvu předávali řemeslné zkušenosti a moudrosti spolu s úctou ke kulturnímu dědictví celé řadě pokračovatelů. Teprve pozdější doba ocenila tento přínos.

Družstvo Štuko se přizpůsobovalo od konce 50. a začátkem 60. let 20. století skladbě zakázek. Převažovaly restaurační práce ve velkých pražských barokních chrámech. Vedle štukatérů je zapotřebí kvalifikovaných malířů a pozlacovačů, truhlářů a řezbářů, nemohou chybět štafírové dokonale zvládající zejména v baroku užívanou techniku napodobování přírodních materiálů – struktury dřeva a mramorů. Skladbu řemesel doplňují mramoráři, kováři i kameníci a příslušný pomocný a servisní personál. Nechybí ani ateliér pro restaurování vitráží. Skladba řemesel, která ve své době krystalizovala při zakázkách na sakrálních stavbách, se osvědčila i nadále v jiných případech, jako jsou rekonstrukce divadel, koncertních sálů a jiných veřejných prostor i nejvyšší umělecké úrovně a historické hodnoty.

Družstvo prošlo po roce 1989 složitým obdobím, kdy se muselo vyrovnat v rámci transformačních zákonů s vyplacením nárokových tzv. „personifikovaných“ podílů, jeho majetek se povážlivě rozkolísal a družstvo se nakonec ustálilo na desetině původního personálního stavu. Dnes jde o moderní firmu, jejíž produktivita je oproti bývalému Štuku zhruba devítinásobná a rejstřík činností zahrnuje uměleckořemeslné práce pro rekonstrukce a restaurování památek ve všech potřebných řemeslech, generální rekonstrukce interiérů a exteriérů památkově chráněných objektů na klíč, restaurátorské práce na mobiliáři a projekční činnost v oblasti rekonstrukčních a restaurátorských prací.

S prací družstva Štuko se můžeme setkat na mnoha místech, z nejznámějších uvádíme Národní divadlo, Stavovské divadlo, Rudolfinum, Poslanecká sněmovna (účast na celkové rekonstrukci sídla České národní rady v letech 1985–89), Španělský sál a Katedrála sv. Víta a sv. Vojtěcha na Pražském Hradě, Lidový dům, kostel sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, Arcibiskupský palác, Langweilův sál v budově Muzea hl. m. Prahy, dům na rohu Strossmayerova nám. a ulice Dukelských hrdinů nebo budova Západočeského muzea v Plzni.

Copyright © 2024 ŠTUKO | webdesign: Webproject